Kapitánka protinožců je ženou mnoha výzev

Pokud byste se svými malými atlety chtěli probrat, kdo je ambasadorka oceánsko-asijského týmu, bude se jistě hodit pár informací.

Pittmanová se narodila 9. listopadu 1982 v australském Eastwoodu, aktuálně jí je tedy 35 let. V atletice se začala prosazovat od mládí, v roce 1999 se stala vůbec první mistryní světa do 17 let na trati 400 m př. O rok později byla ještě úspěšnější, když na světovém šampionátů juniorů v Chile vyhrála vedle té překážkové i hladkou čtvrtku. Ani vavříny v seniorské kategorii na sebe nenechaly dlouho čekat. Na pařížském šampionátu v roce 2003 znovu pobila na trati 400 m př. celou konkurenci a zařadila se tak do výsostného klubu atletů, kteří se ve svém CV mohou pochlubit tituly mistra světa od dorostu po dospělé. A aby toho nebylo málo, Pittmanová (tedy se jmenovala Rawlinsová) dokázala získat zlato z MS ještě jedno, stalo se tak v roce 2007 v japonské Ósace.

Jen olympiáda jí zůstala zakletá. Pokaždé, když se k ní schylovalo, se zranila. Dvakrát se z toho oklepala a úspěšně se vrátila, když jí ale osud vystavil stopku potřetí, rozhodla se před Londýnem 2012 ve svých necelých třiceti letech pověsit tretry na hřebík. Sedět s rukama v klíně však nedokázala dlouho a lákána vidinou olympijské účasti se rozhlížela i po jiných sportech. Zkoušela veslování či box, nicméně nejdále se dostala coby brzdařka dvoubobu. V páru s krajankou Astrid Radjenovičovou se dokázala nominovat na minulou zimní olympiádu v Soči, kde obsadily čtrnáctou příčku.

Už během bobistické přípravy začala Jana se studiem medicíny, vloni zdárně uzavřela bakalářský stupeň. Po absolutoriu se chce věnovat porodnictví a gynekologii. Sama má tři děti, jedenáctiletého syna a dvě malé dcery narozené v letech 2015 a 2016.

A ještě sympatický videopozdrav, sice lehce vánočně laděný, ale prostě Pittmanová naživo. ZDE.