Vítejte v přípravce Rozběháme Česko/ Třemošná

Jak dlouho u vás atletí nejmenší děti?

Třemošná, kde malé děti trénujeme, je známá svou historií házené. Matadoři tohoto sporu ale již na své výkony jen vzpomínají. Chyběl nám impulz, který by naše děti ponoukl k pohybu. Proto jsme v Rozběháme Česko založili atletickou přípravku.

Přiblížíte nám filozofii vašeho klubu?

Je stále dokola opakovaným faktem, že děti jsou čím dál pohodlnější, mají méně podnětů pro pohyb. Raději sportují jen na displejích svých mobilních telefonů. Chceme všem našim sportovcům ukázat krásu pohybu, fair play i fakt, že dobrý sportovec nemusí nutně mít pro kvalitní výkony tu nejnovější výbavu a drahé oblečení. Chceme dětem ukázat, že nejvoňavější tělocvična je les, nejlepší zábava je sport s kamarády místo 'paření her doma'.

Je nějaké specifikum vašeho regionu?

Plzeň žije hodně fotbalem a hokejem. Najdete spoustu dětí, které chtějí být slavným fotbalistou či žádaným útočníkem v NHL. S radostí vidíme, jak nám vyrůstá generace běžců rekrutující se ze sportovně smýšlejících rodin, které se staly členy Rozběháme Česko. Je již celkem pěkným zvykem, že na tréninky pro dospělé chodí i jejich děti a vzájemně se podporují. Je to fajn pohled.

Kolik dětí vaši přípravku navštěvuje?

Atletický klub Rozběháme Česko ve Třemošné je novinkou. Máme 10 dětí a zdá se, že bychom naplnili ještě jeden den v týdnu se stejným počtem dětí. Ve Třemošné, kde klub funguje, jsou velmi aktivní také organizace Sokola a Domu dětí a mládeže. S oběma organizacemi spolupracujeme a vzájemně se podporujeme.

Jak na tom podle vás dnešní děti jsou?

Náš klub je plný šikovných dětí, které se ke sportu umí postavit. Když jsem řešila otázku založení minipřípravky, bylo to právě z důvodu, že jsem si všímala bezprizorních dětí rodičů, kteří si vyrazili na pivo a nechali děti jen tak bloumat po okolí. Po pravdě vidím, že bych mohla udělat tlustou dělící čáru mezi dětmi bez pohybu, které si ke svačině dopřejí brambůrky a zapijí to čímsi sladkým a těmi dětmi, které se aktivně pohybují a k pití pijí čistou vodu. Mám to štěstí, že v naší přípravce jsou opravdu šikovné děti, přesto razím zásadu, že šanci na sport a podporu by měl dostat každý, kdo se o ni přihlásí. Tedy i ten, kdo ještě včera baštil brambůrky po hrstech.

V záplavě volnočasových aktivit ale asi není lehké děti na atletiku nalákat.

Nejvíc se mi osvědčilo nelákat, ale být autentičtí. Dělat věci srdcem a neprezentovat se líbivými moderními slogany. Co dlouhodobě funguje je ovšem osobní příklad.

Děláte nábor?

Jedeme první ročník, nábor jsme nedělali. Zatím je situace taková, že jako matka a trenérka zároveň velmi dobře znám všechny vrstevníky své dcery, takže vím, kdo a v jaké výkonnosti se přihlásí.

Od kolika let u vás děti sportují?

Naše přípravka je zatím pro děti předškoláky a školáky 1. třídy. Plánujeme ale rozšíření přípravky o další ročníky.

Kolikrát týdně sportujete?

Zatím sportujeme 1x týdně 1 hodinu. Není to mnoho, ale většina dětí zároveň navštěvuje i další pohybové kroužky. Velká specifika náš klub nemá. Jsme výrazně orientovaní na běh, vztah k přírodě. Zmínila bych snad jen fakt, že chceme být s dětmi co nejvíce na vzduchu. Rodiče proto prosíme, aby své děti na tréninky kvalitně oblékli a to ne ve smyslu značkového oblečení, ale co se funkčnosti týká.

Jaká je u vás výše poplatku?

Naše přípravka vznikla za spolupráce třemošenského Domu dětí a mládeže, který nám vyšel vstříc s pronájmem tělocvičny. Poplatek je tedy 450 korun na půl roku, přičemž 50 korun z celé částky jde DDM na zmíněný pronájem tělocvičny.

Kde přesně trénujete?

Žádné netradiční nebo exotické prostory nečekejte. Náš stadion je malý, lesy kolem ale velmi rozmanité, při troše fantazie slouží jako ta nejlepší tělocvična… Náš sportovní areál je bohužel uzpůsobený více pro účely kolektivních her – fotbalu, házené a florbalu. Chybí nám doskočiště. Věřím, že si postupem času zasloužíme více pozornosti u místní radnice a doskočiště nám zřídí.

Mají vaši malí atleti nějakou oblíbenou hru, o kterou byste se podělili?

Asi bych lhala, kdybych si nějakou hru přivlastnila. Hry ale modifikuji pro naše potřeby, nebo kombinuji pomůcky tak, abychom se neopakovali, někdy je to i trocha inspirace. Znáte to – je to jako s vařením. Nikdy nedodržíte přesný recept. Těším se, že získáme zapůjčenou sadu od projektu Ateletika pro děti. Velmi si vážím, že tento projekt existuje a je velmi příjemné vědět, že máme takovou podporu. Co je pro mne samotnou zajímavé zjištění je fakt, že děti mají ohromnou fantazii a není nutné pořizovat drahé pomůcky.

Zapojujete do svého chodu nějak i rodiče dětí?

Jak jsem již uvedla, ve věku našich sportovců cítím jednoznačnou potřebu podpory rodičů ve vztahu ke sportu. S rodiči komunikujeme pomocí sociálních sítí i napřímo – osobním kontaktem. Pro děti je velmi zábavný (a věřím, že nejen pro děti) trénink s rodiči, který připravujeme 4x do roka. Nezřídka se stane, že po takovém tréninku se rodiče začnou více zajímat o svůj vztah ke sportu.

Jaký nejpalčivější problém momentálně řešíte?

Naše minipřípravka začíná. Jsem plná nadšení, odhodlání, jistého druhu naivity. Chybí mi možnost srovnání práce s ostatními trenéry a možnost srovnání výkonů našich dětí. Nejpalčivějším problémem jsou v tuhle chvíli zřejmě finance. Aktuálně nemáme finanční prostředky velkých atletických klubů, kteří svým sportovcům nabídnou pomůcky a vybavení, které splňuje nejaktuálnější trendy výchovy malého sportovce. Přesto velmi vítám projekty Atletiky pro děti. Líbí se mi metodika, možnost zapůjčení pomůcek a videa.

Počítáte, že byste do budoucna nabídli dětem i nějaký letní program?

Soustředění pro malé děti zvažujeme. V rámci Rozběháme Česko realizujeme soustředění 2x ročně pro dospělé. Podle výkonnosti se pak zaměřujeme buď na nácvik správné běžecké techniky, nebo se věnujeme pokročilejším běžcům v přípravě na závody.

Počítáte, že se s dětmi zúčastníte nějakých závodů?

Moc chceme. A úspěchy si přejeme také!

Jakou zajímavou akci pořádáte vy sami?

Aktuálně organizujeme charitativní běh – Třemošenský charitativní běh, který je zajímavý tím, že byl původně organizován pro pacientku, která potřebovala finanční prostředky. Ty během přípravy závodu získala z jiného zdroje a stala se patronkou běhu. Zapojila se do příprav a vlastně pomáhá pro další nemocné získat prostředky pro nákup invalidního vozíku. Spolu s malými atelety poběžíme dětskou trasu nebo někteří s rodiči poběží (půjdou) dospěláckou.

Rozběháme Česko pak dále organizuje seriál běhů pro veřejnost v celé ČR, stále více jsou populární takzvané party běhy- poslední vydařená akce byla Haloweenský běh, Valentýnský běh.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?

Ve skupině trénuje 1 trenérka a 1 dozor. V současné době jednáme s dalšími trenéry o možnosti spolupráce. Ptáte se na motivaci práce s dětmi? Kdo neviděl ty rozzářené oči, nepochopí 🙂

Co vnímáte jako největší ocenění své práce?

Jsou chvíle, kdy si vzpomenu na trenéry, kteří provázeli můj sportovní život, pak jim v duchu poděkuji. To by pro mě také bylo velké vyznamenání, kdybych v budoucnu dostala od “mého” malého atleta takovéto poděkování.

Jak by zněla vaše rada pro přípravky, které teprve vznikají?

Všechny problémy zatím stále vychytávám. Vyrovnávám se i s faktem, že není člověk ten, aby zavděčil se lidem všem. Myslím, že je důležité věřit svému snu a jít si za ním a dělat věci pořádně a srdcem.

Co přejete projektu Atletika pro děti?

Projektu hlavně přeji, aby vstoupil do většího povědomí škol, rodičů i dětí. Je skvělé, co děláte! Líbí se mi, že projekt je komplexní. Alespoň v mém vidění celé problematiky sportování dětí si myslím, že přináší ucelený pohled.

Kam by se podle vás měly sportovní projekty cílící na malé děti dále ubírat?

Netroufám si odhadnout, myslím, že bude stále složitější vysvětlovat generaci dětí odrostlých právě na hraní her u počítače, proč by měli své děti dát sportovat. Myslím tedy, že směřování by mělo spočívat v důkladné prevenci již nyní, byť to zní téměř strašidelně 🙂

Komu se ozvat v případě zájmu?

Zdenka Kamišová – minipřípravka- 606 793 346

Jan Bielik – majitel a ředitel atl. klubu Rozběháme Česko

__________________________________________

Můžete se představit vy jako trenérka?

Odmalička mě rodiče vedli ke sportu. Zažila jsem trenéry skvělé i ty, kterých jsem se bála. Metodu pochval, i cukr a bič. Vím, že díky sportu se umím poprat se složitými životními situacemi. Když upadnu, umím vstát a rozběhnout se (i když to někdy bolí). Když to všechno smíchám dohromady včetně faktu, že mojí dceři je 6 let, chci s ní být co nejvíc a chci, aby trénovala – vychází z toho projekt Atytaky- čili atletická minipřípravka. Letos jsem “si dala povolení” a udělala si kurz TAP, který rozhodně není poslední. Cítím velkou zodpovědnost i ambici ukázat dětem, které jsou v tomto věku velmi vnímavé, že sport je investice do celého života.