První atletické krůčky se Sokolíky Buštěhrad

Nově v naší databázi najdete Sokolíky Buštěhrad. Sami sebe popisují: „Jsme primárně oddílem všesokolské všestrannosti pod T.J. Sokol Buštěhrad, takže cvičíme i gymnastiku, ale atletika nás baví a chceme ji dětem přiblížit více. Máme na ni i pomůcky a vidíme v ní více možností dělat ji zábavnou a hravou formou."

______________________________________________________

Jak byste se nám na začátek v krátkosti představili?

Jsme oddíl sokolské všestrannosti, kde se učíme základy gymnastiky i atletiky, ale atletika tak nějak převažuje. Existujeme oficiálně teprve od září roku 2016, takže zatím zkoumáme, zkoušíme, improvizujeme a hodně se učíme.

Kdybyste měla shrnout filozofii vaší přípravky?
Nabídnout dětem zejména všestrannost. Zní to asi trochu jako klišé, ale myslíme si, že do věku staršího žactva by se měly děti rozvíjet po všech stránkách, zkoušet mnohé činnosti. Žádnou jednostrannou zátěž a přílišnou specializaci už od mala. O to se v našich trénincích snažíme. Rozvíjet co nejzábavnější formou postupně všechno. Pokoušíme se rozpomenout děti na to, že sportování je jejich druhá přirozenost. V dnešní době je to už i nutnost, a tak chceme tuhle nutnost se hýbat udělat dětem co nejzábavnější.

Je nějaké specifikum vašeho regionu, kde atletiku nabízíte?
Jsme zatím velmi maličká skupina. Jednak existujeme krátce a také v blízkosti našeho malého městečka je velmi známý a úspěšný klub AC Tepo Kladno, který shromažďuje většinu atletů i z širšího okolí. Co ale zatím nemá, je cvičení pro děti od dvou a půl až tří let, a my tuto možnost nabízíme. V našem oddíle jsou některé děti i těsně pod tři roky, takže je to zároveň taková atletická miniškolička.

Kolik k vám dochází dětí?
Zatím existujeme opravdu jen krátce na závěry, jestli je dětí moc nebo málo. Pár dětí v průběhu roku odešlo, ale další zase přicházejí. Pravdou je, že spíše zatím nově přišly ty opravdu maličké, ale jsme rádi, za každého malého človíčka, který se s námi rozhodl cvičit, což znamená hrát si a zároveň dělat něco dobrého pro svou kondici.

Jak na tom podle vás děti jsou?

Děti jsou u nás různé, cvičíme věkovou skupinu od 3 do 8 let, zatím nemáme nikoho, kdo by byl vyloženě obézní nebo měl nějaký jiný problém, ale časem nás to určitě také potká, ale jak se říká: „Tento most překročíme, až k němu přijdem“. Nicméně i tak jsou mezi dětmi markantní rozdíly. Máme velmi šikovné běžkyně, velmi houževnaté i maličké holčičky, které, když se rozhodnou, tak zvládnou opravdu spoustu složitých věcí, ale měli jsme tu i děvčátka, která měla velmi malou sílu. Obecně si ale všímám, že děti, když k nám přicházejí, jsou velmi často hodně zkrácené. Myslím, tím že se občas v sedě rozkročmo na zemi ani nenarovnají v zádech, natož aby si sáhly na špičky u nohy. Na tomto budeme muset hodně zapracovat. Protahovat a protahovat.

Jak dnes děti na atletiku nalákat?
No zatím jsme sehnali barevné vybavení, mety, kužely, překážky, padák, tunely, míče, raketky, pěnové oštěpy a tak podobně, snažíme se zakomponovat i gymbaly, snažíme se vymýšlet zajímavé hry, a začínáme se připravovat na první sokolské závody, kde bude jednou z disciplín i atletika. Jestli se to osvědčí, se teprve uvidí. Myslím, že v naší oblasti je velké pozitivum, že bereme děti i tak maličké a pracujeme s nimi. Já jsem navíc vystudovaná učitelka mateřských škol, takže přesně vím, jak bezpečně pracovat s takto malými dětmi.

Děláte nábor?
Nábor většího charakteru máme naplánovaný 2x do roka, ale jinak bereme děti celoročně, což si myslím, že je také pozitivum.

Kolikrát týdně se scházíte?

Zatím cvičíme jen jednou týdně, kapacita v tělocvičně je omezená. Do budoucna by možná bylo možné hlavně v letních měsících udělat tréninků více, ale to je vše ještě v jednání.

S čím by měli rodiče, když své dítě dají do vaší přípravky, počítat?

Od rodičů bychom rádi spolupráci, zejména s rodiči těch nejmenších. Chceme děti postupně zvykat, aby zvládaly hodiny bez nich, aby rodiče nemuseli být přítomni a děti za nimi neběhaly kdykoli během hodiny. Také bychom byly rádi za pomoc při organizování závodů, a zejména za pravidelnou docházku jak na tréninky, tak na závody.

Jaká je výše poplatku?

Děti platí 850 korun za pololetí. Myslím, že takový poplatek je přiměřený, když cvičíme jednou týdně. Na plavání se platí i dvojnásobek.

Co všechno si děti vyzkoušejí a co mají nejraději?

Děti zkouší základy gymnastiky- cvičení na žíněnkách, lavičce potažmo kladince, trampolínce, žebřinách, samozřejmě se učíme atletickou abecedu, a hrajem na Zoo, pro malé je abeceda ve formě zvířátek. Děláme často atletické překážkové dráhy a různé obratnostní štafety, také pracujeme s padákem, to hlavně s těmi nejmenšími.

Máte nějakou hru, která je prostě 'vaše'?

Se svou kolegyní Timeou si k už známým hrám vymýšlíme motivace a často hrajeme 'na něco'- na piráty, na žraloka, na hmyzáky. Hmyzáci nás baví, hrají se s plácačkami na mouchy, vosí vojáci mají své teritorium, přes které se snaží přelétnout ostatní hmyzáčci, berušky a broučci, vážky, aniž by je vosí vojáci plácli plácačkou. Za územím vosích vojáků je krásná louka (máme udělané květy a lístečky ze zalaminovaných barevných papírů), broučci se snaží ukořistit co nejvíc kvítků a přes území vosích vojáků si je odnést do svých pelíšků- obrácené mety na kraji tělocvičny. I přes veškerou nápaditost stejně nakonec vedou Rybičky, ty musíme hrát na konci každé hodiny, jinak děti neodejdou domů.

Jak jste na tom s venkovními prostorami?

No hřiště není úplně stoprocentní a rozhodně je na něm ještě spousta práce. Nemáme žádný klasický ovál, je to jen obyčejné hřiště, ale myslím, že když jsou dobré nápady a člověk má improvizační schopnosti a hlavně to vymýšlí a dělá rád, je to určitě znát. U tak malých dětí není myslím důležité tolik špičkové vybavení, jako spíš zaujetí trenéra pro herní způsob a pro cvičení, a o to se moc snažíme. Ale jsou samozřejmě i rodiče, kteří vyloženě jdou po komfortnosti zázemí, po značkovém a nadstandardním vybavení, a naše obyčejná tělocvična jim přijde jen jako další hodina v tělocvičně navíc. Takže nic, co by jejich značkové duše nějak zvláště uspokojilo, což je veliká škoda, protože zabavit a cvičit s dětmi se dá v podstatě i s tím nejjednodušším nářadím a nám záleží zejména na tom, aby to bavilo děti, a ne na tom, aby se rodič mohl chlubit svým známým do jakého komfortně vybaveného cvičiště posílá svou ratolest.

Jakým způsobem pracujete s rodiči dětí?
Máme v plánu občas zařadit cvičení a závodění rodinných týmů- dítě které k nám chodí cvičit + jeden jeho rodič. To chystáme na letní měsíce. Rozhodně budeme potřebovat, aby se rodiče zapojili při pořádání závodů, a aby i oni děti motivovali k pohybu i mimo trénink. Jestli to půjde, teprve uvidíme.

Nabízíte nějaké aktivity i během léta?

Děti se mohou přihlásit na sokolský tábor, který pořádá naše župa. Náš malý oddíl sám tábor nepořádá, nicméně naše sokolská jednota pořádá tábory příměstské, které existují déle, než náš oddíl všestrannosti a mají u dětí velký úspěch.

Jakých soutěží se děti účastní a jaké máte úspěchy?

Na jaře nás čekají první sokolské závody, a krom toho plánujeme pro děti zorganizovat hromadné zájezdy na závody atletického charakteru v blízkém okolí. Zejména běžecké nebo hravé. Chceme naučit i rodiče našich dětí zodpovědnému přístupu k závodění, a i když jsou některé děti ještě maličké, tak jim ukázat, že závodění je jednak pěkná zábava, a jednak si děti zkusí, jak na tom opravdu jsou. Uvidí plody své práce z tréninku, poměří se s dalšími dětmi svého věku, a hlavně určitě zažijí bezva den. Lepší než když budou sedět doma a dívat se na televizi nebo hrát počítačové hry.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?

Zatím máme jednu trenérku a jednu její pomocnici, pro naše současné poměry to stačí.

Jaká je vaše motivace pro práci s dětmi?

Máme zkrátka rády ta malá stvoření, které mají ještě život před sebou a které mohou díky cvičení získat správné návyky do života: jako cvičit pravidelně, sportem se bavit, získat houževnatost, umět si užít úspěchu, ale nehroutit se hned z prohry. Sezení před PC a televizí je pro nás velkým strašákem, protože kolem sebe vidíme spoustu dětí, které to tak dělají a už v deseti letech mají problémy s páteří. Hrbí se, chodí křivé, jsou zkrácené, svaly postupně ochabují. Vést děti ke sportu bereme jako osobní poslání, možnost něco změnit. A dál? Děti jsou ohromná inspirace, člověk se s nimi stále učí něco nového, jak o nic samých, tak i o sobě, často dokáží překvapit svou houževnatostí, a radostí, jejich úsměv, radost a spokojenost je pro nás skoro jako droga.

Co vnímáte jako největší ocenění své práce?

Když děti přijdou a řeknou: „Tohle je super hra, ta mě moc baví.“ Vidíte jaké pokroky dělají a hlavně, když mají úsměv na tváři, když běhají a vy cítíte, jak jsou spokojené a rozjařené, jsou v pohodě a zaujaté tím, co dělají, ptají se a chtějí vědět, co budeme dělat dál, a co se bude dít příště… Zkrátka, když tím sportem také začínají žít.

Co přejete projektu Atletika pro děti?

Plno sportuchtivých dětí, zapálených trenérů, mnoho osvícených rodičů, kteří si uvědomí, že pohyb je přirozenou součástí dětství, a že ho bohužel děti mají čím dál tím méně. Ať a zapojí své děti do jakéhokoli všestranného sportování! Bylo by úžasné, kdyby se sportování stalo pro děti něčím stejně tak přirozeným jako je spánek, jídlo, aby byl sport každodenní součásti člověčích činností v každém věku. Aby se zkrátka zrodila nová generace, která se nebude všude vozit auty, nebude o všem jen tak povídat, ale bude věci dělat, a která se bude starat o své tělo stejně důsledně jako o svůj žaludek a o svou psýchu. Sportovat prostě bude v první řadě pro radost a až teprve potom možná pro výkon.

Komu se ozvat v případě zájmu?

Kontakt na hlavní jednatelku Sokola je: b.kuf@seznam.cz – Blanka Kufnerová, nebo na mne: shauri@volny.cz – Katka Stašková- trenérka.

Má váš klub nějaké nej?
Možná že bychom měli nejmladší cvičící atletku? Začala cvičit v lednu letošního roku a to jí byly teprve 2 roky a 8 měsíců, ale krásně komunikuje, je to moc šikovná holčička, jmenuje se Maruška, a minulý trénink se výborně popasovala i s překážkami.

______________________________________

Představuje se vám trenérka Kateřina Stašková:

Jsem učitelka mateřské školy, nyní pracuji jako pedagogický asistent v základní škole. Mám trenérské osvědčení III. sokolské všestrannosti a trenéra atletických přípravek. Ze svých předešlých studií vím hodně o dětské anatomii, zdravém životním stylu, psychologii a pedagogice předškolních i školních dětí. Moje děti aktivně sportují. Právě s nimi jsem se dověděla spoustu věcí o dalších sportech krom atletiky. Dcera dělá moderní pětiboj, takže tak trochu něco vím i o plavání, šermu, střelbě, běh. O jezdectví zatím ne, protože to ještě netrénuje. Snažím se, aby děti sport především opravdu bavil, zejména u malých dětí je důležitá hra a tak se pokouším si dělat sborníčky her, které se mi osvědčily. Často musíme některé hry přizpůsobovat a zjednodušovat pro naši malou věkovou skupinu, ale kreativita a improvizace mi nejsou nijak vzdálené a práce s dětmi mě moc baví. Věřím, že to všechno se projeví a děti to vycítí a bude je to s námi bavit alespoň tak, jako to baví nás s nimi.