V říjnu představujeme přípravku při SK Čtyři Dvory

Jak dlouho se zaměřujete i na nejmenší atlety?

Děti u nás sportují od založení oddílu. U jeho zrodu stál Pavel Novák, nynější předseda jihočeského KAS. V roce 1987 začínal s několika malými šikovnými dětmi. A že to byly vskutku šikovné děti, svědčí několik oddílových rekordů, které v kategorii přípravky vydržely až do současné doby.

Kdybyste měl krátce shrnout filozofii vaší práce s nejmenšími…

Zakládáme si na tom, že k nám může přijít každý, kdo se chce věnovat atletice. Neurčujeme, jaké má mít kdo výkony, aby za nás mohl závodit, u nás nejsou žádní outsideři. Důležité je, aby to děti bavilo. Pak to baví i nás.

Je nějaké specifikum vašeho regionu? Jak se odráží na fungování atletiky pro malé děti?

Máme stadion blízko největšího českobudějovického sídliště, odkud k nám přichází sportovat hodně dětí. Ale jezdí k nám i děti z okolních vesnic a městeček. V Českých Budějovicích jsou kromě našeho oddílu ještě další dva, které mají početnou kategorii přípravky, a myslím, že si nestěžují na nedostatek sportuchtivých dětí.

Plno přípravek má v posledních letech plno, jak je tomu u vás?

Velký a nečekaný zájem dětí jsme zažili před několika lety. Do té doby k nám na začátku školního roku přicházelo pouze několik dětí, ale tuším v roce 2011 se k nám hlásilo v září asi 30 nováčků. Od té doby to pokračuje a jsme tomu rádi, i když ne všichni samozřejmě zůstanou. Letos to platí také, minulý týden jsme trénovali asi 50 dětí. Vypadá to, že letošní září bude také pěkně úrodné. Nyní máme zaregistrováno v přípravce kolem 60 dětí, ale počet se stále mění. Někdo přechází do skupiny mladšího žactva, někomu další kroužky už nedovolí chodit na atletiku, někdo to prostě zabalí…

Množí se stesky na 'fyzičku' malých dětí, jak to vidíte vy?

Děti, které k nám přicházejí, jsou rychlé, pohyblivé, obratné, nadšené z každého pohybu a z každé disciplíny, kterou je učíme, ale zřejmě nejsou reprezentativním vzorkem současných školáků. Chodí k nám také děti trochu oplácanější, ale pohybují se rády a každý si najde disciplínu, která mu vyhovuje. Dítě přímo se zdravotním omezením jsme zatím neměli, ale asi bychom to zvládli.

Jak děti v záplavě volnočasových aktivit na atletiku nalákat?

Kdysi jsme pořádali náborové závody, tiskli náborové letáčky, ale moc se to neosvědčilo. Vlastně nevím, čím děti k čemukoli nalákat. Asi je nejlepší, když to chtějí samy. Nábor sami neděláme, máme na to lidi… hlavně děti. Naprostá většina nových příchozích dětí jsou totiž sourozenci, spolužáci, kamarádi našich současných atletů. Samotní rodiče také náš oddíl doporučují známým a přátelům. Dalším náborovým nástrojem jsou bezpochyby také naše krásné a bohaté internetové stránky.

Od kolika let u vás děti sportují?

Naše skupina přípravky má děti od 5 do 11 let, tedy od předškolních let až do věku, kdy se z přípravky stává mladší žák či žákyně. Pak jdou do tréninkové skupiny žactva, kde už trénují opravdu důkladně.

Kolikrát týdně se scházíte?

Přípravka trénuje dvakrát týdně po 1,5 hodině.

Jaká je u vás výše poplatku?

Do loňska jsme měli poplatek tisíc korun za pololetí, letos jsme to zvýšili na 1200 korun. Pokud dítě chodí jen jednou týdně, platí samozřejmě polovinu, sourozenci mají množstevní slevu. Zatím jsme nezaznamenali, že by to někdo považoval za příliš drahé, myslím, že ostatní oddíly to mají podobné. Pro nás jsou příspěvky zásadní, bez nich bychom jako oddíl nepřežili.

Kde trénujete v létě, v zimě? Máte i nějaké netradiční místo?

Na jaře, v létě a na podzim trénujeme na našem stadionu, na zimu si pronajímáme školní tělocvičnu. Netradiční místo na trénink nemáme. Jezdíme s dětmi dvakrát ročně na hory, v posledních letech také do Prahy na návštěvu k našemu bývalému atletovi Kubovi, což sice není trénink, ale jsou to velmi oblíbené akce. Mladší žactvo na podzim mívá netradiční soustředění na chatě Pavla Nováka, předsedy našeho oddílu.

Představíte našim čtenářům blíže vaše zázemí?

Naše hřiště bylo postaveno v rámci Akce Z, pro nepamětníky: znamená to svépomocí občany města, a to v roce 1984. V roce 2002 jsme měli jako první v Českých Budějovicích tartanovou dráhu. Je to standardní stadion, 6+4 dráhy, dvě doskočiště na dálku, výška, tyčka, příkop na steeplechase, zastřešená tribuna. Povrch dráhy by už nutně potřeboval opravit, ale zatím na to sháníme peníze. Na stadionu pořádáme krajské závody i vlastní soutěže. Zázemí není nijak oslňující, máme vyřazené UNIMO buňky jako šatny a sklady, mobilní toalety.

Co všechno si děti vyzkoušejí a co mají nejraději?

Děti zkoušejí všechny disciplíny, které má přípravka na závodech. Ale nejraději mají asi skok do výšky a běh přes překážky. Kromě toho děláme každoročně výkonnostní testy, ale opravdu z nich nevyvozujeme, kdo je pro nás vhodný a kdo ne. Taky občas vyběhneme na delší trasu; hned vedle stadionu začíná krásný terén bývalého tankodromu, na který navazují cesty kolem jihočeských rybníků. To se dětem také líbí, ale jen těm vytrvalecky zaměřeným. Když jsme před čtrnácti dny běželi asi 6 km, děti tam utavily pomocnou trenérku tak, že musela dojít pěšky, chuděra.

Máte v repertoáru nějakou hru, o které byste mohli říci, že je 'vaše'?

Svých her máme spoustu. Jednou měsíčně věnujeme celý trénink soutěžím družstev v netradičních disciplínách o sladké ceny. Jedna, kterou jsme vymysleli, je následující: vedoucí určí čas, například 5 sekund. Závodníci z každého družstva mají dřevěný kolík a na povel start musí doběhnout po dráze co nejdál, položit kolík a vrátit se k družstvu dříve, než uplyne oněch 5 sekund. Když to závodník stihne, jeho družstvo postupuje ke kolíku, když to nestihne, družstvo zůstává na původním místě. Ty časy se pokaždé mění a vyhrává samozřejmě to družstvo, které má po vystřídání všech členů kolík položený nejdál. Je to velmi akční hra.

Nabízíte nějakou aktivitu dětem i přes léto?

V polovině srpna každého roku pořádáme tábory. Tábořiště si pronajímáme na 14 dní od skautů, pionýrů a podobně. Jezdíme pokaždé někam jinam, ale když se nám některé tábořiště mimořádně líbí, tak se tam občas vracíme. Oblíbili jsme si Českou Kanadu, dvakrát jsme byli v západních Čechách a jinak táboříme v jižních Čechách.

Přiblížíte nám náplň tábora?

Je to klasický letní tábor, žádné atletické soustředění, ale je dost sportovně zaměřený. Pokaždé jezdíme na tábor na kolech, občas to bývá až 80 km. Myslím, že tábor má pěknou náplň– od cyklovýletů přes intelektuální rozcvičky nebo táborové peníze plichtíky, které lze utratit na táborových burzách, až k orientačním závodům, táborovým padlům nebo dvoudennímu sjetí nejbližší řeky se spaním pod širákem. Znepokojivě často nás při tom širáku chytá déšť, ale i to patří k táborovým zážitkům. Nemluvě ani o pozorování hvězd dalekohledem a vědeckých přednáškách. Že je tábor úspěšný, soudíme podle toho, že na konci tábora při loučení všechny děti brečí jako želvy.

Jakých atletických soutěží se děti účastní a jaké máte úspěchy?

Naše přípravka se účastní krajských přeborů družstev i jednotlivců. Ve družstvech jsme zatím medaile neměli, asi proto, že ty výkonnější děti brzy přecházejí závodit za mladší žactvo. V jednotlivcích ale máme často zástupce na medailových místech a například z halových přeborů odjíždějí některé naše děti cinkajíc dvěma i více medailemi. Na posledním přeboru ve vícebojích na dráze minulý týden jsme měli dva kluky mezi medailovými pěti místy.

Jakou zajímavou akci pořádáte vy sami?

Pořádali jsme už tři ročníky prvomájového víceboje pro rodiče s dětmi. Stále nás překvapuje, jaký je o to zájem, pokaždé se hlásí okolo 20 rodinných týmů. Je to závod se zajímavou náplní – štafeta dítě – rodič 2×50 m, 2×50 m překážek, 400+200 m, skok do dálky a hod medicinbalem. Všechny výkony se ohodnotí podle atletických tabulek a vyhrává tým s nejvyšším součtem. Děti se snaží vytáhnout se před rodiči, rodič se snaží to dítěti nezkazit a někdy je to opravdu boj do posledních metrů šestistovky. Pokaždé klademe dětem na srdce, aby své rodiče důkladně rozcvičily, ale přesto se nám rodiče občas přiznali, že začali chodit až čtvrtý den po závodě. Ale vypadá to, že si to všichni náramně užívají.

Rodiče dětí se aktivně zapojují i jindy?

Někteří pomáhají při tréninku i při závodech, někdo se pak zapojí natolik, že se stane trenérem. Hodně rodičů také jezdí s námi na hory i na tábory. Jsme opravdu spokojeni s rodiči našich dětí.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?

U přípravky jsme dva kmenoví trenéři, ale už více než dva roky chodí vypomáhat sestra a maminka jedné atletky. Letos se vrátili do oddílu i naši bývalí odrostlí atleti a pomáhají nám s dětmi. Celkem nás bývá 5-7 trenérů. Samozřejmě bychom jich uvítali více, abychom si mohli děti rozdělit do více skupin a věnovat se jim důkladněji, ale takhle to taky zvládáme.

Momentální největší problém?

Největší problém jsou peníze… Řešíme to, jak se dá – žádostmi o granty, dotacemi, letos jsme zvýšili členské příspěvky. Utratíme hodně za cesty na závody, startovné, pronájem tělocvičny a sportovní haly v zimě. Na opravu stadionu nám zatím nezbývá. Ale nezoufáme si.

Co vnímáte jako největší ocenění své práce?

Neřekl bych, že je to práce, už ta možnost být s dětmi je odměnou. Máme samozřejmě radost, když si někdo udělá pěkný osobáček nebo získá medaili na závodech, ale ten pocit, když děti odcházejí z tréninku upocené, umouněné, spokojené, mávají na vás a volají „Ahój“ a vykládají rodičům, co všechno dnes dokázaly, ten taky stojí za to. Děti dokáží navíc vždycky pobavit. Někteří nově příchozí malí atleti si jen pomalu zvykají na to, že si v oddíle všichni tykáme. Jsou z toho tak zmatení, že trenérce Dáše řeknou občas „mami“ a mně „pančelko“. Dášu to asi potěší, ale já moc nezávidím té paní učitelce, kterou si mě děti pletou.

Jak by zněla vaše rada pro přípravky, které teprve začínají?

Já jsem měl zpočátku problém, že jsem přesně nevěděl, co s těmi dětmi mám vlastně dělat. Tak bych doporučil si připravit nějaký plán tréninků – už při jeho psaní si člověk představuje, co bude a jaké přitom mohou vznikat potíže. Rozhodně doporučuji metodiky a hry na vašem webu.

Co přejete projektu Atletika pro děti?

Ať to pokračuje stejně úspěšně jako dosud. Líbí se mi sama myšlenka – podpora atletiky i těch nejmenších dětí. Sportování dětí by mělo směřovat tam, kam směřuje pořád – k lepším výkonům, možná k výkonnostní špičkové atletice, ale především k radosti z pohybu, která vydrží po celý život.

Komu se ozvat v případě zájmu?

Podívejte se na naše INTERNETOVÉ STRÁNKY, tam najdete všechno o našem oddíle. Pokud jste z Českých Budějovic nebo okolí, přijďte se podívat na náš trénink na stadion SK Čtyři Dvory. Přípravka tam trénuje v úterý a ve čtvrtek od 16:15 asi do 17:45. Na náš mimoatletický program vás může nalákat naše fotogalerie z tábora. ZDE
__________________________________________________________

Představuje se trenér Ladislav Kučera a další…

„Já jsem Láďa, těší mne. Trénovat děti jsem začal už v minulém století a dosud mne to baví. I po tolika letech se mám pořád od dětí co učit. Se mnou trénuje Dáša, která kromě trénování dále plní funkce ošetřovatelky 'tartanových lišejů' a případně náhradní maminky pro opravdu malé děti. A občas i umravňovatelky těch příliš aktivních.“