Představujeme přípravku při oddíle TJ Jiskra Havlíčkův Brod

Jak dlouho se váš oddíl věnuje i těm nejmenším?

Malé děti jsme měli v oddíle vždy, ale ne tolik jako nyní. Inspiroval nás vlastně i projekt Atletika pro děti a postupně jsme zajistili samostatné tréninky jen pro přípravku.

Přiblížíte nám filozofii vašeho klubu?

Důležitý je pohyb a chuť trénovat, v oddíle navazovat kamarádské vztahy a umět si pomáhat.

Je nějaké specifikum vašeho regionu? Jak se odráží na fungování atletiky pro malé děti?

Asi to není úplně specifikum naší oblasti, ale máme v oddíle víc dívek, protože kluci hrají především hokej, fotbal, futsal, florbal… I když se zdá, že noví zájemci jsou nyní půl na půl.

Kolik máte v současnosti nejmenších dětí?

Nyní máme dětí nejvíc, co jsme za celou dobu měli. Jen do přípravek jich nyní chodí kolem 80. Zájem je docela velký a nyní se ještě zvýšil tím, že byl v Havlíčkově Brodě dostavěn nový atletický areál. Město ho postupně vybavuje a veřejnost to vnímá.

Jak na tom podle vás děti jsou?

Zdá se, že po všech stránkách jsou na tom děti hůře než dříve, hlavně nejsou moc ochotné snášet námahu a nepohodlí. Ale ti, co mají zájem, to rychle doženou. A ještě mám pocit, že nejsou přirození 'rychlíci'. Buď už jsou v jiných oddílech, nebo se v populaci rychlost vytrácí.

Pracujete i s dětmi, které mají nějaké zdravotní omezení?

Ano, obézní se snažíme směrovat k silovým disciplinám, aby moc brzo neutekli. Občas přijde do oddílu diabetik, kterému lékaři doporučili pohyb, měli jsme i děti s mentálním handicapem. Práce s nimi vyžaduje být neustále ve střehu, je potřeba jim pomoci začlenit se do kolektivu, být schopný zajistit první pomoc.

Co děti v dnešní době, kdy je tak velká nabídka volnočasových aktivit, na atletiku naláká?

Děti přicházejí samy. Chtěli bychom, aby se hýbalo víc dětí a také aby došly třeba až do dorostu a dále, ale máme pouze tři kvalifikované aktivní trenéry a to nás limituje. Myslím si, že oddíl našlo mnoho zájemců díky webovým stránkám, které často aktualizujeme a pak sami naši atleti inspirují třeba spolužáky a kamarády.

Děláte nábor?

Děti přicházejí nejvíce v září, se začátkem školního roku, ale pak i v průběhu celého roku. Nábor neděláme a většinou vezmeme každého, kdo má zájem. Momentální výkonnost (ať výborná, nebo špatná) nehraje roli. S chutí, elánem a trpělivostí se dá pak dosáhnout výborných výsledků.

Od kolika let u vás děti sportují?

Do přípravky někdy přijdou i čtyřleté děti, ale to je výjimka, obvykle začínáme od 6 let. V oddíle pak máme všechny věkové kategorie včetně dospělých.

Kolikrát týdně se potkáváte?

Přípravka sportuje 2x v týdnu, ale děti chodí obvykle jen jeden z dní, někteří nadšení ale přijdou třeba i na trénink větších atletů. Přáli bychom si, kdyby rodiče počítali i s tím, že dítě bude jezdit na závody, které jsou obvykle v sobotu a v neděli a dítěti to umožnili.

Jaká je výše poplatku?

Poplatek budeme mít od nového roku 800 korun za rok. Rodiče vnímají, že je to oproti ostatním sportům velmi málo a víme to i my. Z tohoto poplatku má každé dítě úrazové pojištění, má zaplacené tělocvičny, platíme všechny cesty na závody, kupujeme z toho pomůcky a nářadí, platíme registrační poplatky za oddíl, startovné za družstva a na nic jiného už nezbývá. No, možná právě proto nemůžeme sehnat nové trenéry.

Kde trénujete v létě, v zimě?

Přípravka trénuje od dubna do října venku – na stadionu, někdy vybíháme do přírody a poznáváme okolí města. V zimě od listopadu do března jsme v tělocvičně.

Co všechno si děti vyzkoušejí a co mají nejraději?

Zkoušíme všechno: základy atletických disciplín, gymnastiku, míčové hry, šplh, švihadla, rytmická cvičení. Hry moc nehrajeme, než bychom třeba třiceti dětem vše vysvětlili a pak korigovali, už by na nic jiného nevyšel čas. Ale občas hrajeme vybíjenou s více míči, třeba třemi.

Představíte našim čtnářům vaše hřiště a zázemí?

Atletický ovál u nás byl v zoufalém stavu. Často se na něm nedalo sportovat a využívali jsme krátkou dráhu a sektory u ZŠ Wolkerova, kam nás škola velmi ochotně a zdarma pouštěla. Od letošních prázdnin máme nový tartanový stadion, který město slibovalo minimálně 30 let. Jsme nadšení, jenže s tím souvisí i mnoho další práce.

Zapojujete do vašich aktivit i rodiče?

Nyní už nám nezbývá, než se snažit je zapojovat. Nikdo ale nemá zájem o pravidelnou práci, je to spíše sporadická pomoc při doprovodu dítěte na trénink. Lákáme zájemce i na práci s elektromírou, kterou má oddíl také nově. Zatím se nám moc nedaří. Je to nejpalčivější problém. Máme málo trenérů a funkcionářů a tím moc práce pro pár lidí, kteří musí zajistit nejen tréninky, ale i veškeré dění kolem fungování oddílu.

Nabízíte v létě soustředění?

Soustředění jsme dělávali, ale postupně všem došly síly, ani dovolenou na to nechce moc lidí vybírat.

Jakých soutěží se děti účastní a jaké máte úspěchy?

S přípravkou se účastníme krajských soutěží družstev přípravek, docela se nám daří. Někteří získali i medailová umístění a to i přes to, že jsme do letošního léta nemohli moc dobře trénovat technické discipliny. Jezdíme na přespolní běhy v okolí a i tam získáváme medaile. Děti se účastní i školních a družinových závodů. Starší děti se účastní KPD i KP jednotlivců.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?

S malými dětmi pracují dva trenéři, několik dobrovolníků z řad rodičů, ale hlavně pomáhají atleti ze staršího žactva a z dorostu. Ti se kdysi nabídli úplně sami, začali dobrovolně pomáhat a během let se různě střídají a obměňují. Bez nich by přípravka nemohla fungovat v tomto počtu. Motivací je nadšení dětí.

Co vnímáte jako největší ocenění své práce?

Když jsou děti spokojené a nadšené. A mám radost, když dnešní dospělí, bývalí atleti, vzpomínají, jakou měli tehdy v oddíle dobrou partu, jak zametali škvárovou dráhu, natírali zábradlí, taktizovali na závodech a říkají, že se dodnes scházejí. A taky jsem potěšená, když bývalí závodníci zůstanou u sportu a někoho trénují, nebo organizují sportovní akce.

Nějaké rady pro přípravky, které vznikají?
Asi mít pevné nervy a nechtít mít děti z přípravky srovnané jako na vojně.

Čím je pro vás projekt Atletika pro děti inspirativní?

Projekt může zájemce stále inspirovat v mnoha oblastech. Sportování malých dětí by mělo utvrdit děti i jejich rodiče v tom, že je to nutnost pro zdravý životní styl bez civilizačních nemocí a že je důležité sportovat různě intenzivně celý život.

Má váš klub nějaké nej, zajímavost?

Pár by se jich našlo. Od roku 1978 máme ručně psané kroniky. Pokračujeme v tom, i když máme webové stránky. Určitě bych zmínila, že náš bývalý předseda oddílu, Libor Žák, vždy litoval, že na radu lékařů přestal v 88 letech běhat. Po čase poznal, že to pro něj nebyla ta správná volba, protože v 90 letech se mu prý už těžko začíná… No a úsměvnou radu má pro mladé sportovce náš současný předseda Josef Tůma (83 let). Po všech zkušenostech s trénováním dětí, jim dává jedinou radu: „Hlavně běž správným směrem.“

————————————————————————————-

Představuje se vám trenérka Helena Bočková

Jako trenér působím skoro 40 let u všech věkových skupin. Sama jsem dělala nejdříve sportovní gymnastiku, potom atletiku. Stále se snažím být trochu aktivní. Mám zdravotnické vzdělání, což je dobrý základ pro trénování. Přípravku trénuji i proto, že je potřeba mít v oddíle mladé atlety, kteří budou doplňovat ty odcházející.