ZŠ Strž atletí celý den aneb jak jsme jednomu malému atletíkovi udělali radost

Že se atletice na ZŠ Strž dobře vede, víme už od léta, kdy jsme se o jejich aktivitách dozvěděli náhodou během srpnové akce Rio Lipno. „Poslední den prezentace Atletiky pro děti na Lipně měl být náš areálek otevřený až do odpoledních hodin. Dopoledne nám ale hlavní organizátor poslal informaci, že kvůli maratonu musíme zavřít už v poledne. Bylo celkem ošklivé počasí, tak jsme si říkali: Snad už nebudou ani návštěvníci… Ale objevili se… Mezi posledními zájemci o atletiku byla i rodina: malý kluk, táta a babička. Že prý dojeli až z Dvora Králové nad Labem za babičkou na Lipno a chtějí si zasportovat. Byli trochu zklamáni, ale pochopili to a babička nám řekla: Jiřík chodí do družiny na atletiku a na sportovní kroužek, kde mají úžasnou paní učitelku, která jim určitě vymyslí nějakou pěknou hodinu atletiky. Mluvila o paní učitelce Lárové, která nám teď píše o tom, co s dětmi ve škole podniká. Paní učitelku jsem posléze osobně poznala v Nymburce na semináři k APR I. a připravila jsem jí pro zmíněného chlapce drobný dáreček,“ popisuje to, jak je ten náš atlťácký svět malý, koordinátorka projektů Iveta Rudová.

Projekty se na základní škole Strž prolínají a tak děti sportují ve družině a pak ještě mohou navštěvovat atletický kroužek. „Začali jsme atletit až na začátku října, protože září u nás bylo ve znamení projektových dnů, různých výjezdů dětí nebo mých. Již po čtvrté jsme se zúčastnili RF OVOV. Zpočátku to vypadalo na jednu partu, která bude trénovat 2 x týdně, ale postupně se hlásily další děti a konečný počet se ustálil na čísle 40. Jsem ráda, že se děti chtějí hýbat, že je to baví, a tak neodmítám. To ale znamená pro jedno dítě jeden trénink týdně, i když starším jsem umožnila chodit 2x, protože mi zároveň předcvičují a celkově pomáhají.

V každé partě mám dítě s handicapem. Jeden chlapeček je ochrnutý na pravou polovinu těla a má jednu z ručiček výrazně menší a máme ještě jednoho ADHD šesťáka, který s námi ale už chodil na družinové sportovky. U mladších je také jeden problémový chlapeček – tam s ním dochází maminka, bez ní bychom to nezvládli. Děti jsou na ně zvyklé a funguje to.

Naše tréninky jsou založené hlavně na hrách. Fotografie určitě napoví, že děti mají z atletění radost. Dobře nám také posloužily Deníčky, letos sbíráme razítka za aktivitu,“ napsala nám paní vychovatelka a trenérka Dagmar Lárová,

„Atletika pro děti do škol se u nás vlastně prolíná s kroužkem. S dětmi ve družině sportujeme, hrajeme hry a ony pak následně dochází na atletický kroužek. V září jsme se zúčastnili Běhu naděje. Když bylo ještě hezky, realizovali jsme své aktivity hlavně na zahradě školy. Dělali jsme překážkové dráhy, házení různými míči a míčky, štafetové hry, pohybové hry. V listopadu jsme se přemístili do tělocvičny, kde využíváme i nářadí a náčiní, které ven nebereme. Certifikát máme na nástěnce školy,“ informovala nás paní vychovatelka.

„Ještě jsem chtěla napsat, že Jiříček měl velkou radost z dárečků. On to žádný velký sportovec není, ale na tréninky chodí pravidelně a strašně moc se snaží. A ty dárečky ho opravdu potěšily,“ připsala nám paní vychovatelka na konec. Tak jsme rádi, že jsme jednomu malému klukovi, který se rád hýbe, udělali radost.