V květnu představujeme neratovický kroužek atletiky

Jaké je motto vašeho kroužku?

Atletika hrou. Nejsme klasický atletický klub, takže trénink opravdu přizpůsobuji dětem a jejich dovednostem. Naše motto by mohlo znít: „Naučit se mít rád pohyb“.

Je nějaké specifikum vašeho regionu? Jak se odráží na fungování atletiky pro malé děti?

V Neratovicích je oddíl atletiky pod tělovýchovnou jednotou, kde se hledí na výkony.

Kolik u vás sportuje dětí?

Začali jsme teprve vloni v září, máme deset dětí.

S čím jste v začátku měla největší problém?

Upřímně musím říct, že největší problém jsme měla dodržet svůj plán tréninku, nestíhala jsem to, co jsem měla naplánované. Nikdy předtím jsem s tolika dětmi nepracovala, takže mi pár tréninků trvalo, než jsem přišla na to, jak vlastně na to.

Jak na tom podle vás dnešní děti jsou?

Musím říci, že mě velice překvapilo, když dítě ve druhé/třetí třídě neumělo skoro vůbec skákat přes švihadlo a z výskoku/seskoku na lavičku mělo hrůzu. A to už vůbec nemluvím o lezení po žebřinách. Musela jsem ze začátku spoustu tréninků překopat a přizpůsobit ho aktuálním dovednostem dětí. Spíš než se špatnou fyzičkou dětí, se potýkám s problémem, že děti jsou velice soutěživé a pokud něco zkazí, tak okamžitě ztrácejí chuť pokračovat. Někdy i brečí a tudíž, to pak při různých hrách kazí celému týmu.

Pokud se k vám chce někdo přihlásit, jak se o vás dozví?

Vzhledem k tomu, že jsme kroužek, může se k nám přihlásit kdokoliv a téměř i kdykoliv. Klasické přihlašování je během září, a cvičí se do konce školního roku.

Od kolika let u vás děti sportují?

V současné době jsou u nás děti ve věkovém rozmezí rozmezí 1. – 3. třída.

Kolikrát týdně se scházíte?

Jednou týdně.

Jaká je výše poplatku?

Zápisné na školní rok je tisíc korun.

Kde trénujete?

Přes zimu jsme ve školní tělocvičně na základní škole Ing. Plesingera. Tato škola má i venkovní atletický ovál, kde jsme během jarních a těch teplejších měsíců. Atletické hřiště má dvě dráhy kolem dokola. Dále jsou tam 4 dráhy cca 80 metrů, což nám s počtem 10 dětí 'bohatě' stačí. Časem si najdeme asi i nějaká jiná zajímavá místa, ale vedu kroužek prvním rokem, takže i pro mě je vše nové a sama se teprve učím.

Co všechno si děti vyzkoušejí a co mají nejraději?

Plně využívám atletickou sadu – překážky, kužely, pěnové raketky a oštěpy, atletické kolíky. S těmito pomůckami se děti hodně naučí a zároveň se dá vymyslet i spousta překážkových „opičích“ drah, které děti mají rády. Ráda si vymýšlím i hry s PET víčky, z těchto her jsou děti velmi nadšené. Aktuální hra s víčky je následující: na tvrdém papíru (kartička) jsou nalepená loga známých společností vyrábějících nápoje nebo jen barvy víček (červená, modrá, zelená) – to je jedno stanoviště. Uprostřed tělocvičny je pak kupa víček, kde děti hledají to správné víčko – druhé stanoviště. Děti běží k prvnímu stanovišti, vezmou si kartičku, běží k druhému stanovišti, kde hledají správné víčko a poté předávají štafetu. Dříve děti jen mezi stanoviště běhaly, teď jsem zařadila i přeskok přes překážku.

Kolik trenérů u vás s malými dětmi pracuje?

Jsem sama na 10 malých raubířů.

Můžete se představit vy jako trenérka?

Nabídku trénovat děti jsem vzala hlavně proto, že jsem sama několik let, od dětství do puberty, atletiku dělala v rámci atletického klub AK Most. Jako mladší žákyně jsem začínala na 1 500 metrů, poté jsem trať zkrátila na 800 metrů a poslední atletické roky jsem běhala čtyřstovku. V posledních letech se běhání věnuji ve volném čase a účastním se různých sportovních akcí v rámci RunCzechu, RunTouru, Běhej lesy, blízké jsou mi různé crossové závody.

Co vnímáte jako největší ocenění své práce?

Když se děti něco samy naučí a mají z toho radost. Jednou po tréninku se jeden z tatínků svého chlapečka zeptal, co jsme dělali. A on mimo jiné odpověděl, že jsme skákali přes švihadlo. Tatínek se zeptal, zda už se to naučil, synátor nadšeně odpověděl, že dnes už se mu 4krát podařilo přeskočit v kuse a sám z toho mě strašnou radost.

Co přejete projektu Atletika pro děti?

Aby měl spoustu dětí, které se chtějí hýbat. Pro mě osobně je projekt inspirací jak s dětmi pracovat. Přínosné jsou různé hry, metodika. Nejvíce oceňuji návody, jak poznat, co děti dělají špatně a jak je to odnaučit. Také se mi líbí, že projekt přináší možnost závodů, které nejsou vyloženě o soutěžení a sbírání bodů v rámci poháru, neboť jsme kroužek a ne atletickým klubem.