Když atletika přijde za dětmi až domů…

Jak vlastně vznikl nápad spolupracovat s dětským domovem?

Rozhodli jsme se naši choceradskou pobočku rozšířit do okolí. Myslíme si, že by byla škoda, aby naše šikovné trenérky zůstávaly jen na domácí půdě. Dlouho jsme se rozhodovali, komu atletiku nabídnout a nakonec naše volba padla na děti, které se k nám těžko dostanou. Oslovit dětský domov proto byla jasná volba.

Můžete pyšelský dětský domov našim čtenářům trochu přiblížit?
Je umístěn v krásném a rozsáhlém areálu zámku, který obklopují travnaté plochy se stromy, zelinářská zahrádka a velké hřiště. Děti jsou rozděleny do skupin, mají zde příjemné zázemí s prostory pro zájmovou činnost, jako je keramická dílna nebo tělocvična.

Asi nebylo jednoduché domyslet, jak se všechno zorganizuje.
Ano, protože dopravovat děti k nám by pro personál domova bylo velmi náročné a nákladné. Dětský domov naštěstí disponuje, jak jsem už zmínila, vlastní tělocvičnou a velkým venkovním hřištěm, což bylo pro naše potřeby naprosto ideální.

První dojmy byly jaké?
Ohledně našeho působení v domově jsme se původně domluvili jen na zkoušku pro toto pololetí, ale hned po prvním setkání jsme si jisti, že budeme rádi s dětmi pokračovat i v dalším školním roce.

Mají děti v dětských domovech možnost se sportovně vyžít?
Vedení dětského domova se snaží dětem zajišťovat pestrý program a v rámci možností i sportovní aktivity. Zájmy dětí z mého pohledu podporuje, mohou například navštěvovat sportovní kroužky v obci. Vybraní jedinci se účastní závodů mezi dětskými domovy.

Jak často za dětmi dojíždíte?
Scházíme se jedenkrát týdně, v úterý.

Kolik dětí s vámi trénuje?
V tomto pololetí to je 9 dětí ve věku od šesti do deseti let. Máme i jednu čtyřletou slečnu, která ale mezi staršími kamarády rozhodně není pozadu. Děti byly vybrány podle vztahu ke sportu. Personál velmi přihlíží k osobním přáním dětí, dostaly tedy šanci i děti, které zatím ve sportu příliš neexcelují, ale projevily zájem si atletiku vyzkoušet.

Čím vás děti překvapily?
Děti mne velmi překvapily svou obratností a rychlostí. Budeme ale muset zapracovat na odvaze, chuti zkoušet nové věci a zvládání drobných neúspěchů. Hned na prvním tréninku jsme si vysvětlili, že 'pořádní sportovci mají pořádné modřiny' a bez nich to nejde, a že 's opatrností sice nejdál dojdeš', ale do závodů se musíme pořádně opřít.

Jak vypadá váš běžný trénink?
Posledně jsme si zahráli honičku s míčem, závodili ve člunkovém běhu s tkaničkami, děti skvěle spolupracovaly při rozcvičce ve dvojicích. Pak jsme si vyzkoušeli hod medicinbalem a nakonec si poměřili výkony. Potěšilo mě, že i přes spíše techničtější ráz lekce, kdy jsme velkou část hodiny věnovali technice hodu, děti vydržely dávat pozor a v poklidu čekaly, až na ně přijde řada. Výsledky jsme zapsali, vyhodnotili a vyhlásili vítěze. Velkou radost udělala dětem odměna, za první místo, která byla zároveň odměnou pro všechny. Vítěz získal atletické pexeso s českými atlety, které si všechny děti mohou zahrát spolu.

Co jste si vytkla jako cíl, kterého byste v následujících měsících chtěla s dětmi dosáhnout?
Naším cílem je vybudovat u dětí pozitivní vztah k atletice jako takové. Každou hodinu se seznámíme s jednou disciplínou, tu si vyzkoušíme a na konci uspořádáme malé závody, abychom poznali a poměřili své síly. Výsledky zapisujeme do tabulky na nástěnku, aby se děti mohly pochlubit svým kamarádům a postupem času sledovat své pokroky.

Je potřeba s dětmi pracovat jinak, než jak jste zvyklá?
S dětmi pracuji stejně, jako s jakoukoli jinou tréninkovou skupinkou. Věřím, že atletické hry pomáhají posilovat jak vztahy a důvěru v kolektivu, tak víru v sama sebe a radost z vlastních úspěchů. Děti se musejí hlavně naučit překonávat své drobné neúspěchy a přizpůsobovat se změnám.

Děti rády závodí, připravujete pro své malé atlety nějaké větší klání?
V Choceradech každoročně pořádáme Človíčkovo sportovní odpoledne pro děti nejen z oddílu, ale i pro veřejnost. Ráda bych, aby si naše pyšelská parta přijela v květnu zazávodit a mohla také poměřit své síly s velkou spoustou svých vrsteníků.

Děkujeme za rozhovor.